Vynález termostatické vodovodní baterie s protiproudem

Vynálezy jsou můj denní chlebíček, že. Nechal jsem se inspirovat Bridget Jones, která hovoří za „normální ženy“ o jejich normálních problémech s nadváhou, nemoderním prádle atd. Tahleta oblast je tedy už obsazená, nicméně rozhodl jsem se, že si budu všímat, rozebírat a řešit běžné každodenní problémy, které každého z nás zužují, ale všichni se o nich bojí mluvit ve společnosti, natož pak společnosti odborné, která by snad mohla sjednat nápravu. Nedávno jsem dostavěl byt a získal jsem tedy spoustu zkušeností, které se mi k vynalézání velmi hodí. K bydlení patří i koupelna s teplou vodou.

Když máte svůj dům, patrně nebudete mít připojení k rozvodu teplé vody, ale budete si vodu ohřívat sami. Pravděpodobně v tzv. boileru, neboli česky ve vařiči. A teďka pozor. Ráno vstanete, pustíte si vlažnou vodu a teče studená. Zavřete tedy studenou a pustíte horkou – a teče furt studená. Tak se začnete umejvat a ejhle - bez předchozího varování vám na prst nebo jiný orgán hrkne zničehonic ta horká voda. Vy se opaříte, dáte tam zpátky vlažnou (která na opařené kůži bude nemilosrdně studit nebo podle stupně tepelného traumatu nebude dělat vůbec nic bez ohledu na aktuální teplotu) a dokončíte umývání. Snažíte se přes den normálně fungovat, ale večer (nebo zítra, za týden atd.) vás čeká stejná, stejně trpká zkušenost.

O těchto věcech se ale nebudete přece šířit, přikládaje to vlastní nešikovnosti, mysla si, že se nikomu nic podobného nestává. Omyl, podle údajů českého statistického úřadu má podobnou zkušenost 78% veškeré české populace (a 54% světové, ovšem tam se započítávají i rozvojové země, kde většina lidí nemá vůbec vodu, natož pak koupelnu nebo dokonce i teplou vodu). A nikdo to neřeší...

Problém náhlého tepelného šoku narůstá se vzdáleností bojleru od umyvadla. V nevýhodě jsou pak byty tzv. okružní nebo špagetové, kde v nejhorším případě mohou být vzdálenosti mezi umyvadlem a bojlerem v desítkách, ba i stovkách metrů. Jasně, člověk se naučí všecko, že, takže člověk po ránu zapne vodu a jde se vyčůrat, aby po návratu našel již stav teplé vody v pořádku. Ovšem, představte si, kolik té vody zbytečně odteče, zvlášť, pokud je takový člověk prostatik.

Takže úkol je jasný, vyvinout takový systém, který by nezávisle na vzdálenosti bojleru dokázal dodávat vodu správně teplou bez rizika opaření a bez zbytečných ztrát studené vody. Je takový systém? Zatím ne, vlastně přesněji, nyní už je vyvinutý a připravený k realizaci, stačí pokud se výroby ujme schopná firma (která mi bude platit tantiemy). Člověk by řekl, jaképak štráchy a vynálezy, vždyť přece termostatická baterie existuje už dávno, člověk se tedy nemůže opařit. Já ale odpovídám: Ano, a co ty litry odtečené vody? Termostatická baterie vám totiž může omezit výstup horké vody na vámi zadané maximum, ale rozhodně studenou vodu nedokáže ohřát, takže stejně budete po ránu odpouštět, prostatici. A víte kolik stojí? A jak je velká? A ty směšný kohoutky, ze kterejch je návštěva paf, protože, blbá, neví, že se má točit jenom pravým nebo jenom levým kohoutkem, ale rozhodně nikdy druhým? (Pozn. autora: baterie má 2 normální kohoutky, ale jedním se otevírá voda a druhým se reguluje teplota – správně se teda má kroutit jenom tím prvním)

Abych nebyl nespravedlivý (sakra ty dvojitý zápory, to jsem zvědavej, jak to pak budu překládat do angličtiny, vlastně by se mohlo říct, abych byl spravedlivý – ovšem, kdo dneska ještě je spravedlivý, že?), musím přiznat, že ani můj vynález neumí vodu předehřívat, aby tekla hned správně teplá, to není fyzikálně možné. Ale ztráty vody se nekonají! Žádný! Tak už vás nebudu napínat a svůj princip Vám objasním.

Tedy, princip termostatické baterie jsem již naznačil: baterie má teplotní čidlo, které nepustí vodu teplejší, než je zadaná hodnota ven, pokud by měla být voda moc horká, přiškrtí teplou vodu a tím procentuálně zvýší podíl studené vody ve směsi a směs tedy zchladne. Pokud je ale přitékající horká voda do baterie studenější, než má být výsledná směs, potom baterie vypouští studenou vodu.

Ještě bych měl, pro ostatní lidi, vysvětlit princip bojleru. Do bojleru přitéká studená voda do zásobníku uvnitř. Zásobník, to je vlastně hrnec s vodou, je ohříván elektricky nebo plynově a výstupní voda je tedy horká. To množství horké vody, které odteče, se musí dopustit studenou vodou z vstupu. Máme-li tedy vyhnat vychladlou (ta byla původně horká, ale postupně, např. přes noc, vychladla) vodu z trubek mezi bojlerem a umyvadlovou baterií, musíme ji vytlačit horkou vodou – a ta vychladlá voda vyteče neužitečně do odpadu.

Můj vynález, používá v termostatické baterii tzv. "obousměrné čidlo". Toto obousměrné čidlo nejen nedovolí pustit teplejší vodu, než je nastavená teplota, ale na druhé straně (to je ten druhý směr), pokud přitékající horká voda není natolik horká, aby mohla dát směsi nastavenou teplotu, pak zastaví výstup vody do kohoutku. Z kohoutku tedy neteče nic. Kam se ta vychladlá voda, která měla vytéct do odpadu poděje? V tom je právě to nouhau mého vynálezu. Normálně se trubka s přitékající studenou vodou do bytu větví na větev do modrého kohoutku umyvadlové baterie a do vstupu bojleru. Trubka s horkou vodou jde z výstupu bojleru do červeného kohoutku umyvadlové baterie. V mém vynálezu jde pak tzv. „protiproudová trubka z baterie do vstupu bojleru. Před vstupem do bojleru je pak tzv. „směšovací ventil“, který do bojleru vpouští buď studenou vodu, nebo, pokud teplotní čidlo v baterii vydá elektrický signál, že posílá protiproudovou trubkou vychladlou vodu, tak se směšovací ventil přepne na tu. Tato voda se pak normálně znovu ohřívá a není nutno ji vypouštět do odpadu.

Jak to funguje v praxi? Po ránu jde pravidelně opařovaný cvičenec do koupelny a pustí si "vlažnou vodu". Z kohoutku neteče nic – respektive, je slyšet hučení vody, která do baterie přitéká, ale nejsa shledaná dostatečně teplou, odtéká protiproudovou trubkou zpět do bojleru. Cvičenec na to v údivu čumí a po určité chvíli začne voda téct a má přesně zadanou teplotu. Opaření ani nebezpečné ochlazení u osob citlivých na teplotu nehrozí. Statistická úspora vodní spotřeby činí 11,5% jak u vodného, tak i u stočného.

Při této příležitosti bohužel musím zmínit i jistá negativa této metody. Přece jenom, tupý dav je zvyklý, že z kohoutku po otevření vždy nějaká voda teče. Pokud tedy ihned po otevření voda neteče, objevily se i některé neočekávané reakce. Musím vás však uklidnit, z testovaných 934-ech domácností se nějaké nesrovnalosti během 6-ti měsíčního zkušebního provozu dopustila alespoň jednou pouhých 38% domácností (to nejsou ani dvě pětiny), u opakovaných nesrovnalostí různého druhu pak šlo o 23% a u opakovaných nesrovnalostí stejného druhu pouhých 19% domácností (tedy méně, než jedna pětina, prakticky tedy „žádná celá pětina“).

Šlo především o následující situace:

– voda neteče, cvičenec jde čůrat, mezitím se voda spustí a odteče zbytečně část teplé vody (pracujeme na čidle přítomnosti osoby u umyvadla)
– voda neteče, cvičenec volá na naše help-centrum a říká, že na to nemá nervy, ať mu vrátíme jeho původní baterii (ale podepsal smlouvu na 6 měsíců, která se z důvodu absence některého jeho orgánu (nervu) nedá vypovědět)
– voda neteče, cvičenec používá hrubé násilí (vyvíjíme odolnější materiály krytu, instalujeme generátor varovných vysokonapěťových impulsů (znáte kravské elektrické ohradníky?))
– voda neteče, cvičenec si myslí, že neteče voda a odchází do práce, voda pak zaplavuje byt (v naší smlouvě je tato událost jasně definovaná jak příčina způsobená uživatelem, za kterou neneseme odpovědnost, přesto ale pracujeme na čidle hladiny vody na podlaze koupelny)

Baterie se budou dodávat jak v analogovém provedení (venkovně vypadá podobně jako běžná termostatická baterie, kde se teplota nastavuje jedním z kohoutků), tak i v digitálním provedení s displejem zabudovaným ve zdi přímo nad baterií. Ovládání teploty vody, jakož i rozmezí teplot, ve kterých se teplota může pohybovat (čímž se zrychlí regulace, teplota však bude částečně kolísat) se provádí dvěma otočnými ovladači na displeji (alternativně dvěma dvojicemi tlačítek nebo joystickem), v provedení „Conservative“ je pak ovládání integrováno do teplotního kohoutku na baterii, který je na vrcholu opatřen potvrzovacím „Enter“ tlačítkem. Digitální ovládání pak samozřejmě zahrnuje i programování teplot na jednotlivá denní časová pásma, která se mohou měnit u různých dnů v týdnu (např. teplá voda je povolena pouze o víkendu a pak ve všední dny ráno v 6 hodin, kdy muž vstává a pak večer po 22 hodině – a děcka, ti smradi, ať se umejvaj ve studený, aby byly otužilý). V samoinstalačním balíčku je pak i směšovací ventil před bojler, 20 metrů speciální protiproudové trubky včetně vhodné lišty (pokud by se protiproud instaloval do vykachličkované koupelny) a elektrického ovládacího kabelu pro propojení z baterie do ventilu. Ventil i baterie jsou pak napájeny bezpečným malým napětím 12V ze zásuvkových transformátorů. Instalaci zvládne podle návodu i průměrně zdatný instalatér se státní zkouškou pro vodo- a elektro-instalační práce.

Cena analogového balíčku bude činit 14.990,- Kč, digitálního balíčku 17.990,- Kč (Conservative 19.990,- Kč).

Názor?